Návštěva Osvětimi a Březinky

Osvětim, Březinka

Dne 11. 11. 2014 se uskutečnil zajímavý výlet do Osvětimi a Březinky. V úterý ráno jsme se všichni společně vydali za největším smutným historickým místem.                                                             

Když jsme se blížili k cíli, všem pomalu opadal úsměv, všichni jsme věděli, že to bude velká zátěž na psychiku. Před branou s nápisem Arbeit Macht Frei, tedy „Práce osvobozuje“, už každého z nás přešel jakýkoliv humor. Byli jsme tam, na místě, kde se děly hromadné vraždy. Velitel tábora byl . Za branou stály velké cihlové domy, bývalá kasárna, celý areál je obehnaný ostnatými dráty, ve kterých dříve proudila elektrika. Kdokoliv z vězňů se jen přiblížil, byl zastřelen. Domy byly popisovány ,,Block 1^o‘‘ atd. Náš průvodce nás začal provázet po tzv. Auschwitz I. V domech byly vystaveny fotografie, vitríny s vlasy, oblečení, hrnce, boty, kufry, které si lidé přiváželi s sebou v domnění, že budou v pracovním táboře, ale netušili, že je to past a Osvětim a hlavně Březinka jsou tábory vyhlazovací. Dále tam byly první fotografie vězňů, než Němci zjistili, že nemá smysl je fotografovat kvůli rychlé proměně ve tváři, nízká váha měnila obličeje ze dne na den, tak potom tetovali vězňům číslo na ruku. Auschwitz I sloužil jako hlavní administrativní centrum celého komplexu táborů. Aschwitz II je Březinka – Birkenau a Auschwitz III - Monowitz byl zničen. V Auschwitz I byla první plynová funkční komora, kterou jsme si také prohlédli. Tak silné pocity, všem nám ukápla slza a drželi jsme 5 minut ticha za zesnulé. Prohlídka i výklad byly vyčerpávající, ani zdaleka se to nedá popsat. Umřelo tam více jak 70 tisíc lidí. Blok č. 11 byl známý jako „blok smrti“. Měl několik funkcí, ze kterých byla nejdůležitější funkce ústředního vězení tábora. Sem příslušníci SS umisťovali vězně z celého tábora, které esesáci podezřívali z plánování útěku, vzpoury nebo udržování kontaktu s vnějším světem.                                                      

Když skončila prohlídka Osvětimi, přesunuli jsme se do Březinky tedy Birkenau. Do Birkenau jsme přijeli, když už se stmívalo, o to více jsme to prožívali, měla jsem hrůzu v očích, sevřel se mi dech. Pan průvodce nám říkal vše dopodrobna. Ano, tohle byl opravdu strašný koncentrační tábor. Veliký komplex ubikací, který z poloviny Němci na konci války vypálili, aby zničili důkazy, které by je usvědčovali ze zločinů. Procházeli jsme ubikacemi, původně to byly stáje pro koně, ve kterých byly jen dřevěné palandy s rozměrem cca 170 na 200 cm pro 8 – 10 lidí. V Birkenau zemřely cca 2 miliony lidí, ale kolik doopravdy, se přesně neví.                                                                                                                                                  

Dále jsme viděli zachované koleje a nákladní vagon, ve kterém převáželi přes 80 lidí i s kufry několik dní. Vždy, když přijeli do cíle, vyložili vězně na rampu. Pak už tam jen stál velitel SS, který rozhodoval, rovně, doprava a doleva. Doleva a doprava byla malinká naděje k  přežití. Rovně po dlouhé cestě šli děti, staří lidé, práce nezpůsobilí rovnou na smrt. Novější a větší plynové komory Němci zničili, aby zlikvidovali důkazy proti sobě, začali pálit i dokumenty, samozřejmě vypálili i většinu stájí a nakonec nechali vybouchnout i ostatní plynové komory. Hned vedle ruin z plynových komor je obrovský památník zesnulým.                                                                                                                                          

Myslím, že za všechny studenty mohu napsat, že to byl vážně nepopsatelný zážitek, tuhla nám krev v žilách, dozvěděli jsme se mnoho věcí, které ani nejdou napsat, popsat, byl to vlastně úžasný až mrazivý zážitek. Moc děkujeme za možnost paní učitelce Jírů se podívat na takovéto pietní, posvátné místo.

Napsala : Lucie Kopáčiková KA3, studentka SOŠ Čelákovice s.r.o.

Další foto viz "Fotogalerie školy"